Původně jsme měli v plánu navštívit Papuu Novou Guineu a Šalamounovy ostrovy. Vzhledem k tomu, že cena letenek dosahovala nad naše možnosti, zvolili jsme Západní Papuu spadající pod Indonésii a místo Šalamounových ostrovů souostroví Raja Ampat.
JAK NÁS NAPADLO RAJA AMPAT
Jednoho listopadového odpoledne jsem se začetla do článku na Hedvábné stezce. Byl o výpravě na mořském kajaku na Raja Ampat. A tak se zrodil náš nápad. Když jsem vyprávěla kamarádce Gabče o našem plánu, smála se. Že prý jsem ještě nedržela pádlo v ruce a už máme takové plány. Ale zná mě. A ví, že když se do něčeho pustím, myslím to vážně a dám do toho všechnu energii. Je tedy čas začít pádlovat!
Začíná červen a my letíme až začátkem října, takže máme dostatek času na přípravu. První hodinu pádlování absolvuji na Vltavě v Troji na pevném kajaku s instruktorem. Musím uznat, že začátek není vůbec jednoduchý. Kajak se mi zdá být dost nestabilní a trochu se bojím, aby nám to vůbec šlo. Další trénink probíhá už s Jirkou na nafukovacím kajaku Seawave na Slapech. To je úplně jiné kafe. Nafukovací kajak se ukazuje jako velmi stabilní a dobře řiditelný. Jsem překvapená, že je i dost rychlý. Teď už vím, že to zvládneme.
NEJLEPŠÍ PÁDLOVÁNÍ JE VEČER
Máme jasný plán na několik víkendů dopředu – trénink na Slapech nebo na Orlíku. Příjemné je, že jsou kempy v červnu skoro liduprázdné. Nepotkáte tu téměř nikoho, jen rybáře. Naproti tomu nám počasí ze začátku moc nepřeje a na kajaku pociťujeme zimu, hlavně večer. Zjišťujeme, že nejhezčí je pádlovat právě večer. Hladina je klidná a nejezdí žádné motorové lodě, které by nám svým hlukem kazily pohodovou plavbu. Nasloucháme zpěvu ptáků a slyšíme dokonce i kmitání křídel letící labutě. Do této doby jsem nevěděla, že to může být slyšet na takovou dálku. Obvykle podnikáme výlety na celý den s večerním návratem za tmy. Víkendové pádlování na Slapech a na Orlíku si brzy oblíbíme. Postupem času se otepluje a pádlování si můžeme zpříjemnit koupáním. Zkoušíme i stabilitu kajaku, skákáním do vody a nalézáním na kajak. Snažíme se ho i převrátit, abychom otestovali, jak stabilní bude na moři a jak bezpečně na něm budou uloženy naše věci.
CHTĚLO BY TO VLNY
Je třeba se posunout a zkusit kajak i na moři. Vybíráme lokalitu kam pojedeme. Brouzdám po internetu a pročítám různé diskuse. Přihlásila jsem se na Seakayakforum a hledám vhodná místa na pádlování. Nejvhodnější a nejjednodušší se zdá být Chorvatsko. Doporučují Murter ve Střední Dalmácii nebo Dugi Otok v Severní Dalmácii. Mě to ale láká více na jih. Projíždím google maps a zoomuji, kde by se nám mohlo líbit. Nechceme nic přelidněného.
Nakonec vybereme jihovýchodní pobřeží ostrova Hvar lemované malebnými zátokami. Chorvatsko nemusí nutně znamenat jen přelidněné pláže a ležení u vody. Chce to jen dát si trochu více práce s výběrem vhodné lokace. Díky malému, skladnému pomocníkovi – kajaku, a využití vlastních sil, se dostanete i na odlehlejší místa. Zažijete romantiku, dobrodružství i legraci.
Je pátek 30. června 2017 a my nakládáme auto s obavami, zda se nám do kufru všechno vejde. Máme i stan, pro případ, že se budeme přesouvat. Výhodou nafukovacího kajaku je jeho skladnost, takže se do auta nakonec vejdeme.
Jsme připraveni, vyrážíme!
POPRVÉ NA MOŘI
Cesta jde i přes to, že začínají prázdniny, překvapivě snadno. Druhý den v devět hodin ráno se už plni očekávání přesouváme trajektem Drvenik-Sućuraj na ostrov. Jsme na místě, v zátoce kousek od vesničky Gdinj, kde je pobřeží chráněné od otevřeného moře ostrovem Korčula a východněji poloostrovem Pelješac. Naše obavy z větru Bóra, před kterým jsme byli varováni, se rychle rozplývají. Pokud chcete zažít netradičně dobrodružnou a přitom klidnou dovolenou, tak je toto místo přesně pro Vás, zvláště pokud máte kajak!
Nachází se tu spousta zátok, které lákají k prozkoumání. Jedete a zvědavost Vás žene dál. Jaké překvapení se tam asi skrývá? Pádlovat vyrážíme dvakrát denně. Ráno, kdy ještě není takové horko, a večer. Nejvíce se nám líbí zátoka, kde jsme jenom my a starý rybář. Snažíme se pořídit nějaké fotografie. Stařík se zájmem pozoruje, co to tu nacvičujeme. V jiné zátoce potkáváme skupinu windsurfařů. Prý jezdí do této zátoky každý rok. Navzájem si popřejeme pěkné svezení.
V další zátoce se pro změnu nachází výborná restaurace s rybími specialitami. Největší kouzlo mají opět večerní plavby. Nejkrásnější barvy můžeme spatřit okolo osmé hodiny večerní. Hory na Korčule se začínají zabarvovat do fialova a nad nimi se vinou červánky. Barvy se postupně mění až do úplného setmění. Potom nám na cestu krásně svítí měsíc. Máme štěstí, protože je zrovna období okolo úplňku. Je to taková romantika! Tentokrát jsme vybaveni i odnímatelnou palubou s lehkými kovovými výztuhami. Paluba a špricky nás chrání před vniknutím vody do lodi. Kovové výztuhy zvyšují tuhost kajaku a přispívají k rychlejší jízdě. Opět jsem z kajaku nadšená. Přes den, kdy je horko, necháme kajak otevřený a můžeme se z něj opalovat. Večer, kdy je chladněji, připevníme odnímatelnou palubu. Kromě paluby využíváme i přídavné kormidlo, které nám usnadňuje manévrování. Je skladné a montáž je velmi jednoduchá bez nutnosti přídavného nářadí.
Všechny zátoky v okolí jsou prozkoumány, a tak nastal čas přesunout se dál. Vyrážíme na jihozápadní pobřeží Hvaru. Zde ale není pobřeží chráněné pevninou, takže moře je tu dost rozbouřené. Zjišťujeme, že to tu na kajak moc nebude. Nakonec skončíme na severovýchodním pobřeží, které se zdá být na kajak vhodnější. Je chráněné Makarskou riviérou. I zde pokračuje trénink. Nevyskytují se tu sice tak krásné zátoky jako na jihovýchodním pobřeží, ale zato tu můžeme během večerního pádlování pozorovat krásný západ slunce. Jen po západu tu panuje větší tma, protože měsíc je schován za horami. Každé místo má ale své kouzlo.
Čtrnáct dní uteklo jak voda a nám nezbývá než se vrátit domů. Snad máme alespoň trochu natrénováno. Teď už nás čeká „jen“ pokračující trénink na Slapech a Orlíku. Další přípravy obnášejí také různá očkování. S hrůzou zjišťuji, co vše je do exotické země třeba. Vypadá to, že snad není země, která by vyžadovala očkování proti tolika nemocem jako Západní Papua. Po konzultaci s lékařem cestovní medicíny jsme se nakonec rozhodli pro očkování proti japonské encefalitidě, vzteklině, dětské obrně, meningokokovým infekcím a choleře. Z předchozích let už jsme naočkováni proti hepatitidě A+B a břišnímu tyfu, které je také vyžadováno. Nejvíce se obáváme horečky dengue a malárie. Proti malárii se lze bránit antimalarickou profylaxí, ale proti dengue neexistuje žádná ochrana kromě použití repelentů. Tak snad přežijeme!
Infobox
Hvar je se svou rozlohou 299,6 km2 čtvrtým největším ostrovem v jadranském souostroví a také druhým nejdelším. Od západu k východu je dlouhý 68 km. Leží ve vnějším pásu Středodalmatských ostrovů. Hvar je od ostrova Brač oddělen Hvarským průlivem (Hvarski kanal), od ostrova Korčula Korčulským průlivem (Korčulanski kanal). Od poloostrova Pelješac jej odděluje Neretvanský průliv (Neretvanski kanal), od Paklených ostrovů Paklený průliv (Pakleni kanal).
Ostrov je velmi hornatý, nejvíce sídel je soustředěno v severozápadní, nejširší části. Z jižní strany je pobřeží velmi strmé a velmi málo obydlené. Severní i jižní pobřeží Hvaru však ukrývá nespočet nádherných zátok a pláží. Některé z těchto zátok nabízí také ubytování. Středem ostrova se táhne horský hřbet Sv. Nikola se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (628 m). V severní části přechází tento hřbet v úrodnou pánev – Starigradsko polje (Velo polje), která je hlavní zemědělskou oblastí na ostrově.
Hvar vyniká největším počtem hodin slunečního svitu na celém východním Jadranu – 2718 hodin ročně. Přesto je ostrov bohatý na zeleň a zářivá pole levandule a rozmarýnu. Okolní vody patří podle nejnovějších průzkumů k nejprůzračnějším na Jadranu.
Zásobování vodou je zajištěno podmořským potrubím z pevniny. Jediný větší pramen je v Jelse.
Na ostrov je možné se dostat trajektovým spojením ze Splitu do Starého Gradu a z Drveniku (na Makarské riviéře) do Sućuraje (na východě ostrova). V sezóně bývá mnohdy výhodnější použít kratší a levnější trajektovou linku Drvenik – Sućuraj, a to i při cestě do západohvarských letovisek. Nevýhodou sice je, že se musí navíc absolvovat jízda ze Sućuraje celým ostrovem, ale na druhou stranu, trajekty na této lince nebývají tak přeplněné jako trajekty ze Splitu do Starého Gradu, takže se na ně nemusí tolik hodin čekat. Po ostrově se můžete pohybovat dobrou sítí silnic.
Odkaz na článek na www.outdoorfilmy.cz
Odkaz na stáhnutí článku publikovaném v časopise Pádler 4/2017